Údolí, kterým se kroutí meandry řeky Ropičanky, nám poskytlo na pár dnů své útočiště. V pořadí třetí adapťák s tématem Odysseovy cesty nás zavedl k městu Troja a na předlouhé putování zpět na rodnou Ithaku. Všichni jsme byli Odysseové, bylo třeba se postavit osudu, nenechat se jím vláčet, ale konat, s odvahou, vytrvalostí a neutuchající nadějí. A taky se občas jen tak brouzdat v řece a stavět věže z kamenů, nebo si lehnout do trávy a nechat se hýčkat podzimním sluncem. Díky bohové, počasí nám bylo nakloněno. Díky, že jsme to spolu mohli prožít. Díky Terezce a Báře za skvělou přípravu. Díky všem, kdo hráli s námi.
