Seikilova píseň

Na ranních kruzích jsme si s prvním stupněm zopakovali Seikilovu píseň (autor, antický učitel hudby, v ní říká, ať se radujeme a máme úsměv ve tváři a propustíme ze svého srdce smutek, neboť život je krátký a uběhne rychle, pokud se budeme rmoutit a příliš se starat), čímž jsme opět zvědomili a rozpomenuli se na téma adapťáku, na antické starověké Řecko. V odpoledních blocích jsme se při kreslení a tvoření mozaiky z ústřižků barevných papírů při čtení knihy Eduarda Petišky ponořili do světa antických bájí řeckých bohů a hrdinů – Paris, Helena, Achiles, Agamemnón, Odysseus v Trójské válce, Théseus, Ariadna a Minotaurus v krétském labyrintu, Daidalos a Ikarův pád…Svět síly a odvahy, tragiky, ale i moudrosti smíření a přijetí osudu spoluutvářel antickou kulturu (se vznikající demokracií), která je pevně v základech evropské kultury, jejíž hodnoty a étos se patří udržovat a chránit.