V pondělí 10. února jsme – byť s malým zpožděním – společně oslavili svátek Hromnic.
Slavnost jsme zahájili soustředěnou přípravou zemní svíčky.
Světlo, které nás spojuje
Každý přinesl kousek
vosku ze svého domova a tak jsme společně rozpustili zbytky svíček z narozenin,
adventu a dalších slavností. Z mnoha malých světel tak vzniklo jedno velké, které
symbolicky propojilo naše příběhy.
Přípravy celé slavnosti se s radostí ujal 2. kmen.
Na samotnou slavnost jsme pozvali také děti ze školky. Právě u jejich nové budovy,
která se nyní staví, aby mohla přivítat více dětí, jsme naši zemní svíčku zapálili.
„Přejeme tomuto místu světlo, radost a mnoho malých rozzářených dětských tváří,“
zaznělo při zapalování. Společně jsme tak chtěli podpořit nový začátek a oslavit
probouzející se život, stejně jako se pomalu probouzí jaro.
Hromnice jsou tradičně vnímány jako čas očisty a přerodu – chvíle, kdy se láme zima a
první jemné paprsky jara začínají zahřívat zemi. Během slavnosti jsme zpívali písně o
Brigitě, keltské bohyni ohně, světla a tvořivosti, která je spojována právě s příchodem
jara, ochranou domova a novým životem. „Oheň v nás probouzí odvahu i laskavost,“
připomněli jsme si společně.
Za zvuků mnoha hudebních nástrojů jsme také symbolicky „hromovali“ s Perunem, aby
se jaro probudilo ze zimního spánku. Plápolající plamen naší zemní svíčky provázel
celý obřad a tiše připomínal, že i malé světlo dokáže prozářit temnější čas. Ačkoliv to
venku ještě není zcela patrné, síly země i rostlin se již probouzejí – a my se těšíme na
chvíli, kdy jaro rozkvete v plné síle a kráse..
