Dožínky jsou časem zastavení, vděčnosti a radosti z toho, co nám země během roku darovala. Připomínají nám také, kolik péče, práce a času stojí za tím, než se z malé sazeničky, zrníčka nebo jablíčka stane jídlo na našem stole. Právě tento příběh jsme chtěli dětem z 1. kmene dopřát nejen vyprávět, ale především prožít.
Ve čtvrtek 1. října jsme proto společně připravili naše malé hnízdní dožínky. Odpoledne jsme se rozdělili do pracovních skupin a pustili se do příprav slavnosti. Jedna skupina pekla rohlíky – od přípravy těsta až po jejich tvarování. Další krájela zeleninu na polévku a připravovala jablka na dezert. Třetí skupina se mezitím starala o jídelnu a dožínkový stůl. Děti tak během odpoledne vystřídaly různé činnosti a postupně se podílely na všem, co bylo potřeba připravit.
Na dožínkovém stole se začala shromažďovat úroda, kterou děti přinesly do školy. Přibyla výzdoba z podzimních plodů, květin a obilí a jídelna se postupně proměnila v místo, kde se mělo večer sejít celé společenství. Dožínkový stůl připomínal hojnost, ale také práci, která za ní stojí.
Po odpoledni plném práce přišel čas zastavit se, zklidnit a připravit se na příchod rodičů. V pět hodin už slavnost mohla začít.
Rodiče přivítala svíčka, písnička a dožínkový příběh. Potom jsme si společně zazpívali a děti si s rodiči zatancovaly dožínkový tanec. Hudební doprovod obstarala Blanka s kytarou.
A pak už přišla na řadu hostina.
Děti se tentokrát nestaly jen jejími účastníky, ale také hostiteli. Samy obsluhovaly své rodiče a postupně přinášely na stůl to, co během odpoledne připravily – teplou zeleninovou polévku, čerstvě upečené rohlíky a jablečný dezert.
Byl to krásný podzimní večer plný vůně čerstvého pečiva, společné práce, hudby, sdílení a vděčnosti. A také chvíle, kdy jsme si mohli společně připomenout něco docela obyčejného a přitom důležitého: že za každým plným stolem je spousta práce, péče a času.
A že když se o výsledek své práce můžeme podělit s druhými, má ještě větší hodnotu.
